Malý Pán si žije spokojeně ve svém domečku v Duté hoře. Jeho poklidný život skončí ve chvíli, kdy se mu zdá sen o tajemném domě, ve kterém najde, co mu schází. Protože sám nemá pocit, že by mu něco scházelo, rozhodne se přijít té záhadě na kloub. Vydá se za Prázdnou hlavou, aby mu poradila, kde ten záhadný dům najde. Prázdná hlava však potřebuje napít jiskřivé vody z jezerního ostrova, bez ní mu nedokáže poradit. A tady začíná dlouhá cesta Malého Pána, která je místy zábavná, místy nebezpečná a strašidelná a hlavně zdánlivě nekonečná. Potká na ní spoustu přátel a pomocníků, ale také nepřátel, kteří mu v dosažení cíle chtějí za každou cenu zabránit. Nakonec se mu podaří překonat i Velkou tíseň, která si zabrala pramen jiskřivé vody jen pro sebe. Pak už si Prázdná hlava vzpomene a poradí. Malý Pán s údivem zjistí, že to, co mu scházelo a co celou dobu hledal, měl od začátku skoro před nosem. A tak zbývá jen uspořádat závěrečnou oslavu, protože dobrá věc se podařila.
Kdesi vysoko v horách je ukryto pohádkové bohatství - zlatý poklad, který po staletí střeží Tonkawové před chamtivými bělochy. A jak už to tak bývá, vždy se najde někdo, kdo lační po bohatství a nezastaví se před ničím. Takový je i Cornel a jeho banda trampů. Na scéně se ale včas objeví Vinnetou, Old Shatterhand a početná skupinka jejich přátel, takže je každému jasné, že na cestě za pokladem čeká všechny pořádná porce dobrodružství, romantiky, nebezpečí a motýlů. Tento dnes již vpravdě legendární film má celou řadu následovníků v podobě dalších mayovských adaptací, stál u zrodu několika hereckých hvězd, oplývá nádhernou jugoslávskou krajinou a v neposlední řadě dal řádnou injekci tehdejší německé kinematografii v podobě peněz i spokojených divák
"Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným..."
V poněkud zpustlých říčních lázních na břehu řeky Olše se denně setkávají tři postarší pánové: majitel lázní Antonín Důra, sečtělý abbé Roch a major ve výslužbě Hugo. Počasí je nestálé, většinou poprchává a tak má pan Důra nouzi o zákazníky. Většinu času tudíž tráví v rozmluvách a drobných půtkách se svými přáteli. Žádná hádka ovšem není tak vážná, aby ji nespravila sklenice vína a pár utopenců s cibulí. Rozruch do jejich života však přinese potulný kouzelník Arnoštek a především jeho půvabná schovanka Anna. Ta totiž hned při prvním večerním vystoupení okouzlí každého ze tří svérázných filosofů. A ti se o ni začnou každý po svém ucházet...
Vladislav Vančura za své nejlepší dílo považoval právě útlou knížku rozprav tří přátel, v nichž se zabývali smyslem existence, krásou a věrností žen a nepostižitelností rozmarů letního počasí. Ovšem hlubokomyslná věta jednoho z nich "Tento způsob léta..." se stala známou až díky filmu, který v roce 1967 natočil režisér Jiří Menzel. S naprostou jistotou a velkou uměleckou erudicí zvládl problém adaptace Vančurovy prózy do řeči filmových obrazů. Vytěžil z ní obrazy plné krásy, poezie a životní moudrosti. A přesně věděl, kdo se do postav, promlouvajících krásným, ale přece jen literárním jazykem, převtělí - Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský a František Řehák. Půvabnou Annu ztvárnila Jana Preissová, tehdy ovšem pod svým dívčím jménem Drchalová.